Vzácná odrůda nápisu LITU ze vzácného ročníku 1777, na rubu iniciály EB mincmistra Efraima Brenna.
Pěkná mince. Pozadí se zachovaným zrcadlovým obrazem na obou stranách. Solidní detaily, na horních partiích mírně posunuté.
Vzácný ročník Stanislava Augusta Poniatowského tolaru, rozhodně jeden z nejhezčích kusů, které byly na aukčním trhu zaznamenány, zejména pro prezentovanou varietu.
Průměr 40 mm, hmotnost 28,01 g
Během prvních dvou let vlády Stanislava Augusta fungovaly městské mincovny v Gdaňsku a Toruni (1765 a 1766). Tato města však byla nucena je uzavřít. Důvodem byl záměr krále vymanit se z měnového chaosu, který zde zůstal po saské éře, a zavést nový měnový systém. Jeho základem měl být holandský dukát a tolar ražený z kolínské ryzí měny (ryzího stříbra) v počtu 10 kusů. Reforma vstoupila v platnost v roce 1766 a v peněžním oběhu republiky se objevily drobné a plnohodnotné mince: dukáty, tolary, zloté, groše a jejich zlomky a násobky. Skutečnost, že se jednalo o plnohodnotné mince, způsobila, že byly staženy z trhu a přetaveny na pruské mince nižší kvality. Z tohoto důvodu byl měnový systém dvakrát revidován, mimo jiné změnou mincovního poměru (1787 a 1794). Za vlády Stanislava Augusta byly v provozu dvě státní mincovny: v Krakově a ve Varšavě.
Varšavská mincovna za vlády Stanislava Augusta razila tolary podle tří různých mincovních řádů. Měnový systém zavedený v roce 1766 stanovil výrobu 10 tolarů z jednoho ryzího kolínského stříbra (233,8123 g). Měly hodnotu 8 zlatých. Razily se z ryzího stříbra o třináctině vločky. Vážily 28,057 g a obsahovaly 23,381 g ryzího slitku. Podobně půltaláry ražené rovněž ze stříbra třináctiny třetiny -dotu vážily 14,028 g a obsahovaly 11,690 g ryzího stříbra. Brzy se ukázalo, že mince vydávané varšavskou mincovnou podle tohoto standardu jsou příliš kvalitní. Byly ve velkém množství stahovány z trhu a vyváženy do zahraničí a následně z nich byly raženy pruské tolary, které byly z hlediska obsahu stříbra mnohem horší. Polské mincovní úřady reagovaly v roce 1787 snížením standardu tolarů a půltolarů. Nyní měly být raženy ve třináctitisícovém stříbře, měly vážit 27 570 g (půltaláry 13 785 g) a obsahovat 22 401 ryzího stříbra (půltaláry 11 200 g). Směr reformy byl správný. Hloubka změn se však ukázala jako nedostatečná. Polské tolary byly i nadále lepší než pruské. Výše popsaný postup jejich stahování z trhu a přetavování na horší mince byl stále výhodný. Poslední reforma byla zavedena během Kościuszkova povstání. Tolary z let 1794 a 1795 již měly hodnotu 6 zlatých. Byly raženy z XI. zlatého stříbra, vážily 24,148 g a obsahovaly 16,602 g ryzího stříbra. Měnový systém z roku 1794 již nezahrnoval polotolary. Tato změna se ukázala jako správná. Stahovat tolary z trhu a razit je do pruských tolarů se již nevyplácelo. Ukázalo se však, že reforma byla opožděná. V roce 1795 polský stát přestal existovat. Z hlediska umělecké hodnoty patří tolary Stanislava Augusta k nejkrásnějším polským mincím. Jejich návrhy připravili a realizovali nejvýznamnější rytci Stanislavovy éry. Od roku 1766 byl rytcem mincí ve varšavské mincovně Jan Filip Holzhaeusser (zemř. 1792).