Odrůda s dubovým listem překrývajícím štít, jiné uspořádání palmových listů.
Kvalitní exemplář. Detaily jsou krásně zachovalé.
Pozadí oboustranně silně zrcadlově zachovalé, pod barevnou patinou jsou patrné stopy starého tření.
Ročník SAP tolaru, který nelze označit za vzácný, ale stejně zachovalé exempláře jako zde prezentovaný jsou mince již náhodně viděné na aukčním trhu.
Poslední ročník poniatowského tolaru. Poslední emise tolarů proběhla v letech 1794-1795, kdy bylo vyraženo téměř 182 000 kusů. Nová sazba ražby snížila vzorek a hmotnost slitku natolik, že se těmto tolarům začalo říkat "lehké tolary". Potřeby státu byly během Kosciuszkova povstání tak velké, že bylo rozhodnuto používat známky s datem 1794 i v následujícím roce. Celkem bylo použito sedm různých reverzních známek.
Během prvních dvou let vlády Stanislava Augusta fungovaly městské mincovny v Gdaňsku a Toruni (1765 a 1766). Tato města je však byla nucena uzavřít. Důvodem byl záměr krále vymanit se z měnového chaosu, který zůstal ze saské éry, a zavést nový měnový systém. Jeho základem měl být holandský dukát a tolar ražený z kolínské ryzí měny (ryzího stříbra) v počtu 10 kusů. Reforma vstoupila v platnost v roce 1766 a v peněžním oběhu republiky se objevily drobné a plnohodnotné mince: dukáty, tolary, zloté, groše a jejich zlomky a násobky. Skutečnost, že se jednalo o plnohodnotné mince, způsobila, že byly staženy z trhu a přetaveny na pruské mince nižší kvality. Z tohoto důvodu byl měnový systém dvakrát revidován, mimo jiné změnou mincovního poměru (1787 a 1794). Za vlády Stanislava Augusta byly v provozu dvě státní mincovny: v Krakově a ve Varšavě.
