Variace s tečkou na lícní straně, která ukončuje nápis. Na reversu kroužková značka, autor Jan Goebel, a nad znakem Gdaňska vavřínová ratolest s bobulemi.
Krásně zachovalý exemplář s mincovním leskem, vynikajícími detaily a jemnou patinou.
Druhý a zároveň poslední ročník Batoryho gdaňských grošů.
Po velké měnové reformě Zikmunda Starého nastalo několik desetiletí trvající období stagnace, které se časem změnilo v měnový chaos. Na prahu vlády Štefana Batoryho byly v oběhu mince posledních dvou Jagellonců i mince cizí. Pro nového krále bylo nezbytné udělat v měnových záležitostech pořádek. Velká reforma Štefana Batoryho z let 1578-1580 je jednou z nejdůležitějších v dějinách polského mincovnictví. Zahrnovala mimo jiné: emisi stabilních a plnohodnotných peněz, propojení měnového systému republiky s císařským systémem a konečné zavedení polsko-litevské měnové unie. Systém zavedený v roce 1580 fungoval až do konce vlády Stefana Batoryho a značnou část vlády jeho nástupce (do roku 1601). Za vlády Štefana Batoryho byly v provozu tyto mincovny: korunní (Olkusz, Poznaň), litevská (Vilnius), pruská (Malbork) a městská (Gdaňsk, Riga). Litevské dvoudolarovky navíc vydávala kurlandská mincovna v Mitavě, zatímco korunní tolary a dukáty razil král v sedmihradské mincovně v Nagy Banyi. K ražbám spojeným s vládou Stefana Batoryho patří také mince z obléhání Gdaňska z roku 1577.
Denáry Štefana Batoryho byly raženy ze stříbra o váze ¾ unce. Vážily v průměru 1,904 g a obsahovaly 0,684 g ryzího slitku. Vydávala je korunní mincovna v Olkuszu (1579-1582), litevská mincovna ve Vilniusu (1580-1581) a městské mincovny v Gdaňsku (1578-1579) a Rize (1581-1584). V letech 1580-1581 byla ražena série korunových grošů, které se stylem rozhodně lišily od olkuských grošů. V katalogu J. Parchimowicze a M. Brzezińského byly označeny jako "groše neznámého původu". Nelze vyloučit, že se jedná o dobové padělky. Kromě toho byla v Gdaňsku v roce 1577 vydána série obléhacích grošů (s mnohem nižším vzorkem stříbra). Olkuszské groše mají na averzu portrét krále a averzní nápis. Reverzy jsou naopak velmi odlišné. Jsou zde: samotný erb Polska nebo Bílý orel a Pogoń, na různých místech erb Tří zubů Batory (na některých variantách se erb Batory nevyskytuje), glaubiczký erb pokladníka Jakuba Rokossowského nebo jastrzębecký erb správce mincovny Piotra Zborowského a jeho iniciály "P - Z" nebo przegonský erb nového pokladníka Jana Dulského umístěný ve štítu nebo bez štítu. Ikonografické schéma olkuszských grošů se ustálilo a stalo se bezchybným až v roce 1581, po nástupu Jana Dulského do funkce pokladníka (averz - portrét krále, averzní nápis; reverz - koruna, bílý orel, Pogo, Tři zuby, v averzu dole nápis Przegonia a na konci datum). Provedení litevských grošů bylo následující: averz - portrét krále a hraniční nápis; reverz - pod korunou erby Polska a Litvy, Tři zuby, po stranách datum, hraniční nápis. Gdaňské groše nesly místo státního znaku znak Gdaňsku, rižské groše nesly znak Rigy. Naproti tomu obléhací groše z roku 1577 nesly na lícní straně obraz Krista a nápis DEFENDE NOS CHRISTE (Chraň nás Kristus), na rubu pak znak Gdaňsku a hraniční nápis. Když se změnil mincmistr a Kaspera Goebela nahradil Walter Tellemann, objevila se v horní části reverzu kavka - jeho mincovní značka.
