Odrůda s datem pod královským monogramem na líci a nápisem CIVITAT ELBING na rubu.
Mince pochází ze sbírky Dariusze Marzęta s přiloženou obálkou ze sbírky.
Položka vyobrazena v Corpvs Nvmmorvm Civitatis Elbingensis a ve Virtuálním muzeu polského šilinku (WMPS).
Konec listu.
Měnová situace za vlády Michała Korybuta Wiśniowieckého si vyžádala hlubokou reformu. Rzeczpospolita byla zaplavena mincemi vydávanými ve velkém měřítku ještě za vlády Jana Kazimíra - podhodnotnými boraty a tymfy. Měnová reforma však nebyla provedena. Sejm neschválil zkušební zloté (mince v hodnotě třetiny tolaru o hmotnosti 9,52 g a obsahu 7,14 g ryzího stříbra), které v roce 1671 předložil pokladník Jan Andrzej Morsztyn. Důvodem bylo jeho rozbití. Do dnešní doby se dochovaly také vzorky dvoudukátů z téhož roku. Městské mincovny v Gdaňsku, Toruni a Elblągu vydávaly v tomto období mincovní šilinky a zlaté mince.
V době Michala Korybuta vydávaly šilinky pouze městské mincovny (Gdaňsk, Toruň, Elbląg). Jednalo se o mince s nízkým obsahem stříbra. Z nich nejlepší z hlediska obsahu stříbra byly gdaňské šilinky. Vážily v průměru 0,79 g a byly raženy ze stříbra o hmotnosti 1,5 glowstonu. Šilinky ostatních dvou městských mincoven na tom byly podstatně hůře. V roce 1673 na příkaz gdaňské městské rady zkoumal správce Chrystian Schirmer "dobrotu" torunských šilinků, které se ukázaly být mnohem horší než gdaňské. Průměrně vážily 0,67 g a byly raženy ze stříbra o hmotnosti 1 ¼ žlutého kamene. Na averzu městských šeků z tohoto období je korunovaný monogram krále "MR" a (možná) datum. Na reversu nápis ve třech řádcích a městský znak.
