Poprsí s vavřínovým věncem a pláštěm, v dolní části rubu lelivský erb Jana Andrzeje Morsztyna.
Vzhledem k nereálným předpokladům mincovního řádu z roku 1676 se následujícího roku mimořádný Sejm rozhodl vrátit k řádu z roku 1658 z doby Jana Kazimíra. V roce 1677 byla otevřena mincovna v Bydhošti a o dva roky později mincovna v Krakově. Razily se zde korunové mince - trojáky, šestáky, orty, tolary, dukáty a dvoudukáty. Ražba korun za vlády Jana Sobieského byla zatížena nesplacenými dluhy vůči Titovi Liviu Boratinimu, které pocházely z doby Jana Kazimíra. Aby byly uspokojeny pohledávky mincovního podnikatele, byl na něj převeden pronájem mincoven v Bydhošti a později v Krakově. Po Boratiniho smrti (1682) přešel pronájem na jeho dědice (do roku 1684). Z tohoto důvodu nesou některé korunové mince iniciály "TLB" umístěné na mincích i po Boratiniho smrti. Z městských mincoven byla ve sledovaném období v provozu pouze mincovna v Gdaňsku, která razila šekely, tolary a zlaté mince.
Šestipence byly v době Jana Sobieského nejoblíbenějším nominálem. Mince v hodnotě 6 grošů byly raženy na základě nařízení Jana Kazimíra z roku 1658. Jednalo se o mince ražené ze stříbra v hodnotě šestipence. Jejich průměrná hmotnost byla 3,48 g a obsah ryzího stříbra 1,305 g. Výrobou šestipenců se zabývaly dvě mincovny - Bydhošť a Krakov. Do roku 1683 nesly šestáky lelivský erb velkého pokladníka koruny Jana Andrzeje Morsztyna a od roku 1683 jelitský erb velkého pokladníka Marcina Zamoyského.
