Bezpochyby jedna z nejvzácnějších polských bankovek 20. století v oběhu.
Bankovka 10 zlotých 1924 třetí emise je bankovkou, která nebyla zařazena do prvního vydání katalogu Czesława Miłczaka. O pravosti této odrůdy se mezi nadšenci dlouhá léta vedly diskuse a pochybnosti. Někteří tvrdili, že bankovka je padělkem vycházejícím z předchozí emise. Existence vzoru označeného třetí emisí všechny pochybnosti definitivně rozptýlila a dnes je vyhledávaným artiklem pokročilých sběratelů a chybí v naprosté většině sbírek polských bankovek.
Přidělený index vzácnosti R8 ve sbírce Lucow je podle našeho názoru udělen mírně nadhodnocený, i když R7 spolehlivě odráží skutečnou vzácnost nabízené bankovky. Známé aukční nabídky by se měly blížit 10 exemplářům!
Nabízený exemplář s albovým vzhledem, který je výsledkem konzervace provedené s velkou citlivostí.
Papír si i přes restaurátorské zpevnění lomových linií zachovává na velkých plochách přirozenou strukturu papíru a barvy tisku jsou jen mírně zesvětlené. Papír šustí a je čistý, což je přirozeně výsledkem zručného čištění.
Jedna z nejvzácnějších bankovek 20. století, krásný předmět, prvotřídní hodnota, která v mnoha vyspělých sbírkách chybí.
V roce 1919 byl přijat zákon o pojmenování budoucí polské měny a o zřízení Polské banky. Předpokládalo se, že v krátké době bude možné vyměnit polské marky za zloté. Jediným důvodem, jak se tehdy zdálo, proč nebylo usnesení realizováno, byl nedostatek platebních prostředků nesoucích hodnotu nové měny. Tíživá situace znovuzrozené země měla vliv na to, že bylo rozhodnuto zavést do oběhu pouze bankovky. Vzhledem k tomu, že v zemi chyběla moderní tiskárna, byly zakázky zadávány v zahraničí. Kvůli spěchu byl návrh polských papírových peněz ponechán v rukou grafiků zaměstnaných v tiskárnách, které měly bankovky vyrobit. K objednávce byly přiloženy fotografie populárních podobizen Tadeusze Kościuszka a Józefa Poniatowského.
Původně se počítalo s deseti nominálními hodnotami, které měly jít do oběhu. Nižší nominální hodnoty od 1 do 50 zlotých vytiskla v roce 1919 Banque de France. Naproti tomu bankovky v nominálních hodnotách od 100 do 5 000 zlotých vytiskla v roce 1920 londýnská tiskárna Waterlow & Sons Limited.
V roce 1924 proběhla v Polsku měnová reforma, v jejímž důsledku byly polské marky převedeny na zloté. V den otevření Polské banky bylo do oběhu povoleno šest z deseti nominálních hodnot. Bankovky v nominálních hodnotách 1 a 2 zloté byly dány do oběhu jako propustky ministerstva financí, ale nebyly opatřeny příslušnými přetisky informujícími o této skutečnosti. Dvě nejvyšší nominální hodnoty, 1 000 a 5 000 zlotých, rovněž nebyly dány do oběhu. Tyto bankovky nebyly dány do oběhu, protože jejich nominální hodnota byla příliš vysoká.
Grafická úprava bankovek objednaných v roce 1919 se drží novobarokního stylu. Pouze pro bankovku 10 zlotých je charakteristická secesní geometrizace prostoru. Počínaje nominální hodnotou 50 zlotých je grafická úprava jednotlivých nominálních hodnot obohacena o ornamentální motivy v podobě akantových listů, svazků ovoce, mušlí, palmet a giloší, přičemžhlavním akcentem na averzní straně každé nominální hodnoty je poprsí národního hrdiny. Na reverzní straně bankovek v hodnotě 5, 20, 50, 100 a 500 zlotých byl ve výšce portrétu Kościuszka nebo Poniatowského umístěn bílý orel v otevřené koruně. vpolovině roku 1924 se na peněžním trhu projevil nedostatek papírových peněz, které se nejčastěji používaly v běžném životě. Vzhledem k situaci bylo rozhodnuto o tisku bankovek v nominálních hodnotách 5, 10 a 20 zlotých. Tímto úkolem byly pověřeny Státní grafické závody ve Varšavě. Na bankovkách vytištěných ve Varšavě bylo změněno datum vydání na 15. července 1924, znění právní doložky a podpisů.
